Judo klub v Chlumci nad Cidlinou

CO NÁS ČEKÁ A NEMINE DO KONCE ROKU 2017

(691 / 8.12.2017 / TrPČ) 16.12 Poslední kolo Polabské ligy

VELMI DŮLEŽITÉ 21.12. 2017 v 18:15 hodin. Valná hromada sdružení DDM JK CHLUMEC NAD CIDLINOU. Tato schůzka proběhne v DDM v ulici 9.května Chlumci nad Cidlinou v tanečním sále. PROSÍM CO NEJVĚTŠÍ ÚČAST RODIČŮ A TRENÉRŮ.

PROGRAM Schůze:

přijetÍ členů, úprava stanov, shrnutí roku 2017 a plánování roku 2018 a následné financování klubu.

22.12 poslední trénink od 16 hodin s předáním cen za polabskou ligu. Nezapomenout přinést cukroví. Následná možnost přespání vašich ratolesti přes noc. Děti ať si vezmou spacák a něco k jídlu na vecer nebo nějaké peníze na objednání pizzy. Bude zde stromek tak si můžou dat i nějaké dárky je to na individuálním posouzení.

Z KRÁLOVEHRADECKÉHO DENÍKU

(689 / 7.12.2017 / TrPČ) Rok 2017 byl pro Královéhradecký krajský svaz juda velmi úspěšný. Na mistrovských soutěžích od mladších žáků a žákyň po muže a ženy jsme získali celkem 26 medailí. Získat takto vysoký počet medailí stálo závodníky mnoho úsilí. Odměnou jim za to bylo slavnostní předání cen, které se uskutečnilo dne 30. 11. 2017 v Zámecké restauraci v Chlumci nad Cidlinou. Tohoto slavnostního aktu se zúčastnilo 6 závodníků, kteří byli oceněni za svoje sportovní výkony. Patří mezi ně ti nejlepší a to Natálka Janouchová, Petra Švecová, Michaela Jahodová, Zdeněk Vencl, Tomáš Kulhánek a Kristýna Vondřejcová. Toto ocenění přijeli osobně předat Ing. Pavel Cermák, předseda Královehradeckého krajského svazu judo a místopředseda Mudr. Petr Martínek. Závodníci získali cennou památku v podobě poháru se jmenováním, knihu a velmi příjemný dárek, kterým byla poukázka do Decathlonu. V programu nechyběla ani diskuze a pohoštění s trenéry a rodiči.

Velké poděkování patří nejen závodníkům za jejich nasazení a píli, ale také mateřským klukům a Královehradeckému krajského svazu juda. V neposlední řadě i Tomáši Vaníčkovi za vedení RVŽ a KVŽ v tomto kraji, který se našim borcům věnuje nad rámec klubu.

Věřím, že jako kraj budeme příští rok 2018 ještě lepší díky Andree Pokorné a Pavlovi Petřikovovi, kteří nás jistě posunou díky Sps ještě o kousek dál.

tréninky

(687 / 27.11.2017 / TrPČ) 1. ve středu 29.11- přijedou nás poctít svojí návštěvou závodníci z Hradce a Pardubic na druhý trénink a to jest 17:30hodin. Proto vyzývám všechny Mláďata a mini mláďata, která mají chuť přijďte změřit svoje síly.

2. Ta důležitější zpráva v PÁTEK 1.12.2017 BUDE ZRUŠEN 2. TRÉNINK TO JEST OD 17:30 HOD. Z důvodu pořádájících čertovin v DDM domě.

Závody v Polabské lize – 5. kolo Čáslav

(684 / 27.11.2017 / TrPČ) S sobotu 25. listopadu vyrazila chlumecká výprava do Čáslavi na 5. kolo Polabské ligy. Soutěže se účastnilo 227 závodníků z 24 oddílů. Poctivá příprava v průběhu roku nese svoje ovoce, a tak si našich 17 judistů a judistek přivezlo celkem 15 medailí. Nejčastěji se na krku lesklo "zlato", celkem 6 krát (N. Sejkorová, S. Petrák, D. Vilgoš, A. M. Svobodová, V. Myška, A. Sejkora). Dále jsme vybojovali 4 druhá (M. Rez, T. Svobodová, V. Jahoda, K. Vavřínková) a 5 třetích míst (L. Frýdová, K. Černá, J. Pohořalý, T. Martinec, L. Bělík).

Naše závodníky musíme pochválit, vydali ze sebe při zápasech všechny síly, někteří na tatami doslova "cedili krev." Přestože jsme na závody přijeli v menší sestavě (někdo byl nemocný, několik jelo na další akce), skončili jsme v tomto kole jako tým na 2. místě o jeden bod za pořádající Čáslaví, která však poslala na medailové žně 38 závodníků.

Před posledním kolem Polabské ligy průběžně vedeme před T. J. Sokol Jihlava o 23 bodů a před Čáslaví o 24 bodů. Pokud platí fyzikální zákony nebo na Chlumec nedopadne zbloudilý meteorit, mělo by to stačit i na celkové vítězství. Závěrečné kolo Polabské ligy se uskuteční v sobotu 16. prosince, tak doufejme že si něco nadělíme něco navíc pod stromeček. Všem závodníkům gratulujeme a děkujeme za odvedený výkon.

Štěstí a radost

(683 / 24.11.2017 / TrPČ) V pátek dne 17. 11. 2017 jsme vyrazili do moravského města Hranice, kde se odehrálo Mistrovství České republiky mužů a žen.

Naše barvy hájila Barbora Švecová. Báře se od konce prázdnin moc nedařilo, ale vnitřně jsem cítil, že se to dnes obrátí. Už jen to, že Báru přijel podpořit její přítel Martin, byla předzvěst výhry. Bára v prvním zápase porazila s přehledem Holečkovou Katku z Hradce Králové. Do druhého zápasu se postavila proti Patočkové Tereze (pozdější Mistryní v této váze), kterou dokázala blokovat jejími nástupy, ale nedokázala obránit vynikající kombinaci Terezy a tento zápas prohrála. Další zápas Báry se uskutečnil proti Slunečkové Lence. Odhodlání Báry, když nastupovala na žíněnku, se nedalo přehlédnout. Šla tak, že jsem se ji neodvážil cokoliv říct, abych ji nevyrušil z koncentrace a i Martin se schoval za fotoaparát. Bára svoji soupeřku porazila do pár sekund a umístila se na nádherném 3tím místě.

Musím se přiznat, že Bára nebyla jediná, kdo se pral za náš tým. I přesto, že jsem nechtěl, aby se to moc vědělo, ale nakonec jste všichni psali. V kategorii nad 100kg jsem byl i já, kdo mě nezná, jmenuji se Miloš Steklý. Rozhodl jsem se oprášit staré kosti a děkuji Vašim dětem, se kterými jsem mohl díky jejich trestům natrénovat fyzičku a jedné kamarádce, která mě připravila psychicky. Mým přáním bylo, abych se v zápasech potkal se Štěpánem Vokatým z Hradce Králové a Michalem Horákem. Možná mi to nebude někdo věřit, ale když jsem viděl tabulku, uvědomil jsem si, že to bylo přesně tak, jak jsem si to přál a z toho jsem měl velkou radost. Štěstí mě však opustilo hned první zápas, kdy jsem nastoupil do ipon soenagi a soupeř Pavlas z Judo Pardubice na mě spadl tak, že jsem ve svém rameni ucítil asi 6 prasknutí a lupnutí. Poté co jsem vstal mi hlavou proletělo: ,,Vzdej to, už na to nemáš.“ Ale potom, co jsem si zanadával a očistil svoji mysl, tak jsem do toho šel naplno. Řídil jsem se tím, že když je člověk na dně, nemá kam spadnout a může už jen překvapit. To se mi i povedlo a zápas jsem vyhrál. V dalším zápase mě čekal Štěpán Vokatý, člověk, který mě v posledních 4 zápasech porazil. Nyní jsem cítil, že se to dnes změní, i kdyby jen jednou. Každý jde porazit a jeho chvíle přichází teď, protože se setkává s někým, kdo je pevně rozhodnutý neustoupit a překonat sám sebe. Rozhodčí zahájil zápas. Štěpána jsem uchopil a přes kimono cítil, jak je samý sval a šlacha. Řekl jsem si: ,,Síla není všechno, musíš vytáhnout svoje esa a tím je váha a odhodlání.“ Soupeř mě kontruje dozadu a já prohrávám na wazari. Zaváhal však a já ho chytám do držení, kde díky své váhové převaze vítězím a postupuji do semifinále, kde mě čeká druhý vysněný soupeř Michal Horák. Na zápas čekám 2 hodiny kvůli zajímavé organizaci místních pořadatelů a televizi, přičemž moje rameno doslova trpí. Dobře, ruku mám hodně citlivou a bolí, ale já vlastně bolest neznám. Před zápasem mě běží úryvky z filmu Rocky: ,, Neznáš bolest, neznáš bolest.“ A je to jen člověk. A s těmito myšlenkami se vrhám do zápasu, Michal nastupuje a já ho kontruji: Okamžitě mu jdu po krku a hodlám ho škrtit. On mě chytá za bolavou ruku a já si říkám: ,, Neznám bolest je to stav mysli.“ Kdo mě zná tak ví, že mě jen tak něco nebolí, ale Michal zabírá víc a já zatlačuju slzu. Vnitřně křičím:: ,, Jo Mildo, už víš co je bolest a bolí to fest.“ Zápas vzdávám. Toto rozhodnutí mě poslalo do boje o 3tí místo, kde na mě čekal Michal Mrva. Po další hodině čekání přicházíme na řadu a já v prvních minutách poznávám, že soupeř je hodně silný. V půlce zápasu se mi ho podaří hodit na wazari , ale už nemám žádnou energii ani sílu. Říkám si, že musím dětem ukázat, že jde porazit i silnějšího, i když už nemůžou a odbíjí poslední sekunda. Já jsem díky tomuto momentu získal své 3tí msto na Mistrovství České Republiky. Vidím na soupeři, jak si říká, čím jsem ho mohl porazit. Jsem menší, slabší, a lehčí. Je to jen o tom, kdo si umí přát a myšlenku v pokoře udrží.

Tímto však euforie štěstí nekončí a v sobotu dne 18. 11. 2017 jsme pokračovali v zápasech na posledním kole Samurajské katany, které se odehrálo na severu Čech ve městě Jablonec nad Nisou. Dětí se rvaly jako lvi, každý si chtěl odvézt nějaký ten kov domů.

Vaši bojovníci si přivezli domů:

1. místo - Dvořák David, Jahoda Vojtěch, Bělík Petr, Sejkora Adam, Baťka Jan, Jahodová Michaela,

2. místo - Sejkorová Nikol, Frýdová Leontýna, Svobodová Tereza, Pohořalý Jiří, Baloh Adrian, Doležalová Eliška,Vavřínková Klára,

3. místo - Myška Vítek, Černá Kateřina, Bělík Ladislav, Tomáš Martinec

neumístili se - Prášilová Viktorie, Kárník Tomáš, Křepel Matěj

Ta nejlepší chvíle přišla na konci vyhlášení. V této jedinečné chvíli platí to, že když se člověk přestane snažit a nechá vše plynout, tak se stane to, co chtěl. A my, po minulých letech, kdy nám prvenství v tomto turnaji uteklo o pár bodů, jsme se postavili na stupni nejvyšším. Dostali jsme nádhernou odměnu v podobě putovního poháru a samurajské katany, kterou umístíme v tělocvičně. To ale není všechno, co jsme vyhráli. Získali jsme pocit zadostiučinění, že to co děláme, děláme dobře a naše vytrvalost má smysl.

Moc všem gratuluju a hlavně děkuji trenérům.

Republika Mladších žáků a žákyň

(682 / 17.11.2017 / TrPČ) Chlumec nad Cidlinou opět boduje a sbírá cenné kovy na Přeborech České Republiky v kategorii mladších žáků a žákyň. V sobotu dne 11. 11. 2017 jsme na svátek sv. Martina vyrazili do Mladé Boleslavi, kde se ve sportovní hale u Stadionu na 4 tatami utkalo se svými soupeři 8 statečných. Dostali tak příležitost zúročit a předvést to, jak se zdokonalili v judistických technikách, chvatech, rozvinuli si obratnost, rychlé reakce a jak ještě více umějí ovládat své tělo. Tomu však museli obětovat svůj volný čas a víkendy. Jako jeden z prvních se na tatami postavil Vítek Myška ve váhové kategorii 38 kg. Dokázal překonat velmi těžkou nominaci a usmálo se na něj judistické štěstí, kdy mohl stát pod vlajkou České republiky a bojovat o to, aby se stal nejlepším z celé republiky. V prvním zápase dostal Erika Sattlera. Vítek svým odhodláním a nasazením překvapil jak mě, tak si troufám říct, že i svého otce Vláďu. Ze dvouminutového zápasu dokázal soupeře drtit jeden a půl minuty, kdy střídal nástup dopředu, rozkopnutí nohou, kontr do zádu a stále do kola. Posledních 30 sekund do konce plamen svíčky Víťova elánu uhasl a začal se soustředit jen na jeden chvat. To dalo soupeři možnost tvořit a Víťu to stálo vítězství. Beztak nám neudělal ostudu a jsme na něj pyšní.

Zápasy pokračovaly a na řadu přišel Vojta Jahoda, který se dostal přes Šimona Nevšímala, Martina Culku a Samuela Blažka. Velmi rychlými hody, z nichž některé trvaly pouhých 8 sekund, se dostal do semifinále. Zde se mu postavil Tomáš Vontor, který Vojtovi udělal vrásky na čele. Ani 7 sekund do konce zápasu jsme neměli vítěze a vypadalo to, že prohraje na praporky. Vojta však překvapil a 5 sekund před koncem zápasu zkusil ne moc dobrou tomoenagu, díky ale které soupeř přesto upadl a rozhodčí dal wazari. Vojtu to posunulo do finále, kde se mu na protější straně tatami postavil Ondřej Tomšů. Vojta si však v hlavě šel pro druhé místo (,,příště mysli výš“) a finálový zápas trval pouhých 6 sekund.

Další z našich bojovníků, nebo spíše bojovnice, byla Eliška Doležalová. Elišce se během roku moc nedařilo a hodně se stresovala tím, že by měla zápasit s holčinou z našeho oddílu. Ta šla nakonec do vyšší váhové kategorie do 52 kg. Eliška se tak soustředila hlavně na vítězství, což bylo na žíněnce okamžitě vidět a prošla tak přes svoje soupeřky jako nůž máslem. Obsadila krásné 2. místo.

Smolařem dne bych asi vyhlásil Davida Dvořáka, který na svoje zápasy musel čekat 7 hodin. David první dva soupeře Jana Hartla a Jaroslava Krampla porazil s naprostým přehledem. V semifinále se ale projevilo, že David trénuje se staršími kluky a opravdu bravůrně ovládá techniky, které v mladších žácích nesmí používat. David v semifinále Vojtěcha Lupače dokázal hodit 3 krát na Ipon, ale ani jeden hod se nepočítal. To Davida trochu srazilo a nedokázal se od toho odprostit. Tlak na něj vyvíjela i sázka s Adamem Sejkorou a David se umístil na 5. místě.

A na řadu se dostali naši Tomášové. Tomáš Martinec bohužel dva zápasy prohrál. Chce to jen přidat píli na trénincích a výsledky budou. U druhého Tomáše to mělo stejný průběh, ale dokázal mě překvapit v druhém zápasu, kdy šel s Tobiášem Godulou. Zapálil v sobě jiskru odhodlání a předvedl, že nad ním nebude nikdo do poslední chvíle lámat hůl. Tomáš Kárník odsadil 7. místo.

Poslední na řadu přišla váhová kategorie do 52 kg, ve které jsme měli dvě bojovnice První Annu Marii Svobodovou, které se soupeřky tak bály, že přešly o dvě váhové kategorie výš do +57kg. Údajně pro jistotu, kdyby Anna šla do 57 kg. Anička předvedla opravdu pěkné zápasy, ve kterých porazila Karolínu Tararíkovou a Lucii Havlovou. Neprala se však jenom s nimi, ale i s vlastní psychikou. V jejím posledním zápase dokázala kombinovat a soupeřka Dominika Kuželová si s ní nevěděla rady. Tím měla boj o 3tí místo Anička na dosah ruky, ale pak udělala velkou chybu. Se slzami v očích se mě ptala: ,, proč jsem to udělala, vždyť jsem ji málem porazila.“ Nešlo říct nic jiného, než že to tak mělo být a ať dá hlavu vzhůru. Chyba ji posune dál a bude lepší judistkou v budoucnu. Anička skončila na krásném 7. místě.

Druhá v této váhové kategorii, ale ne na stupni vítězů, byla Petra Švecová. Péťa už během roku dokázala, že rvavost a chuť vítězit v sobě má a do semifinále měla poměrně lehkou cestu, kdy prošla přes Natálii Hošnovou a Michaelu Pinterovou. Postavila se i proti Štěpánce Simulíkové, se kterou se celý zápas trápila, ale dokázala ji porazit. Během zápasu mně přišla zpráva od její sestry. ,,Chápu to dobře, že je Péťa ve finále?“ Ani doma tomu pravděpodobně nikdo nevěřil. Já jsem ji s úsměvem na tváři mile rád odvětil, že ano. Péťa se ve finálovém bloku postavila proti velmi dobré soupeřce. Byla tak motivovaná k výhře, že ji do minuty porazila a získala zlatou medaili z Přeborů České Republiky.

Všem mladším žákům a žákyním děkuji za vynikající reprezentaci juda v Chlumci nad Cidlinou. Myslím, že jsme všem vyslali jasný signál, že o nás ještě uslyší. Díky těmto vynikajícím výsledkům máme v současné době 3 nové členy v KVŽ A RVŽ Královehradeckého kraje. Před našimi bojovníky však stojí ještě dlouhá cesta, zvlášť pokud se chtějí zúčastnit Olympijských her v roce 2024 v Paříži nebo těch následujících v roce 2028 v Los Angeles. Ti, kteří se tak rozhodnou budou muset využít každého dne k překonávání překážek, aby došli ke svému cíli. Každý nový den jim přinese 86 400 sekund, ve kterých budou muset překonávat hlavně sami sebe. Jenom tak mohou vytvořit ideální chvíli a uchopit jedinečnou příležitost.

Moc děkuji trenérům, kteří vaše děti přijeli podpořit a také výjimečnému hostovi, lékařce z Královehradecké záchranné služby Pavle Žitné, která nám přijela fandit a hlavně dohlížet na zdraví dětí. A v neposlední řadě i Vám, rodičům.

Další část závodního víkendu 4.11.2017

(680 / 8.11.2017 / TrPČ) Co je to mít volný víkend? To si říkám už od září a nejsem sám. Pojďte se mnou nahlédnout do soboty 4. 11. 2017, kde Vás prvním příspěvkem naše trenérka Magda vtáhne do dne plného napětí, očekávání a emocí.

Mistrovství České Republiky dorostu v Brně

Vstávat do mrazivého rána v sobotu se nikomu moc nechce ,ale Bára,Anička,Martin a Magda se v 5 ráno budí a připravují se na cestu do Brna.

Díky Kubovi a jeho taťkovi, Petrovi Pohořalému, cesta pro nás utíká jak po másle a po dvou hodinkach jsme na místě,v týmu vládne skvělá nálada a po vážení ještě lepší. Nejen ,že všichni mají vzorově váhu,ale už se konečně můžou najíst.

Jediné co mi trošku kazí náladu je Vavřovo zraněné zápěstí,zkoušíme tejpy i zafixovat ho stahujícím obynadlem a doufáme,že to vydrží.

Celkem dlouho čekame na první zápas našich , jako první jde na věc Anička Doležalová ,nepere se vůbec špatně, v prvních chvílích měla nad soupeřkou na vrch ,ale pak jakoby se stáhla a lekla svého výkonu , nechala si diktovat od své soupeřky. Po pěkném výkonu prohrává a soupeřka už jí do dalších bojů nevytahuje.

Po neskutečně dlouhém čekání, kdy pořadatelé dávají mezi zápasy už první finalové bloky a vyhlášení ,se konečně dostávají na řadu Martin a Bára. Když se Martin připravoval na první zápas, připadala jsem si jako David mezi Goliáši ,obrovští závodnici z váhové kategorie 90 a +90,jejich trenéři, mezi nimi malá Majda, v tu chvíli jsem si přišla opravdu jako drobeček.

Martin nastupuje na první zápas a už při úchopu jsem poznala,že zápěstí bolí a nebude to jednoduché,ale i tak si Martin poradil a po soupeřově chybě ho udržel na mune gatame. Když odcházel ze žíněnky, řekl jen ,že to bolí a držel se za zápěstí,pro trenéra je tohle asi nejcitlivější pohled a je jedno ,že je to téměř dvoumetrový chlap. Moje obavy o jeho zdraví se stupňují. Nemám moc čas, a ani by nemělo smysl další boje Martinovi zakazovat, a tak běžím na jiné tatami k Báře, která šla svůj první zápas s pozdější vítězkou této váhové katogerie, a i když Barča prohrála,prala se skvěle a rozhodně ukázala,že umí.

Čekáme opravdu jen chvíli, a Martin jde do dalšího zápasu. Snažim se ho vyhecovat,ale nejsem Miloš, a moc se mi to nedaří.Martin nastupuje proti Černému z Hradce, v semifinále už od začátku se v podstatě pere jen s jednou rukou, zápěstí musí bolet pekelně ,Martin dostává dvě šida za pasivitu, a i když dělá co může, a já vstavám z trenérské židle abych šla za mantinel a hecovala ho co hlasivky dají, nepomahá to, a jak soupeř tak i Martin dostávají šido,pro Martina bohužel třetí a prohrává tak na hansoku make. Martin se zlobí,zlobí se hodně,myslím,že kdyby mu to vychovaní dovolilo pošle mě kamsi,jeho výraz vypovídá o všem.

Nastupuje Bára v opravkách, a jako by se nam smůla přilepila na paty, Barča prohrává s Voříškovou a končí na turnaji 9tá.

S Bárou jsem probrala chyby, ačkoliv jich nebylo zase tolik,stačí si jen víc věřit. Hledám Martina a mám trošku strach ho vůbec najít, když se mi to podaří rovnou mi říká,že se nechce jít prát...dostane jasný rozkaz, ať se jde převlíknout do modreho kimona a nekecá blbosti,stojíme v přípravně,moje pocity jsou smíšené,bojím se o jeho zdraví,ale ještě víc jeho reakce na případnou prohru.Ptám se ho ..chceš to víc? A najednou vidím toho starého Vavřu,rváče tělem i duší a slyším CHCI!!!Jdeme na to, vnímám podporu od divaků..tady má Martin jasně na vrch. Martin nastupuje na tatami ,jeho poslední pohled patří krásné přítelkyni, při prvním hadžime vidím obrovskou šelmu v modrém a malého králíčka v bílém...tohle je zase Vavřa,rozhodčí dává mate, nejde monitor, v Martinovi vidím tygra, který chce vypustit z klece, a když konečně z úst rozhodčího zazní hadžime jede Vavřa jak stroj ,hází na uranage

,ale i když rozhodčí na tabuly dávají ippon,hlavní ho ruší a dává Martinovi šido ,z Vavři jde strach,trest nepřijmá rád trenér vedle mě křičí "to se nesmí",modlím se ať proboha vyhraje nebo zničí celou halu. Zaznělo další hadžime to čeho jsem byla svědkem bylo neuvěritelné,Martin před kterým jeho soupeř strachy couvá si jde za svým vítězstvím,vidím soupeřovi nohy ve vzduchu,už ani nedýchám, a pak obrovská rána,tělocvična se zatřásla ,rozhodčí zvedá ruku a my s Martinem a hledištěm křičíme radostí ..je to tam, je třetí!!! Tolik odhodlaní jsem viděla snad jen ve filmu s Rockym....Marťas objímá svoji přítelkyni za potlesku všech v sále. Přála jsem mu zlato a myslím ,že zrovna on si ho zaslouží nejvíc,ale s jeho zdravotními komplikacemi je zázrak ,že medaili vůbec má!

Jsem hrdá na všechny naše svěřence,ale když si vzpomenu na to dítě, co neumělo ani kotrmelec, a teď je z něho, jen jeho vlastní neuvěřitelnou pílí chlap jako hora...tak se tou pýchou dmu jak krocan a vůbec se za to nestydím!

Děkuji všem ,zejména Petrovi a Kubovi Pohořalým za podporu ,odvoz a trpělivost. Gratuluji trenerům a samozřejmě tomu našemu Vavřovi ,který mi přidělal zase o pár vrásek víc.

Další výprava s 20 bojovníky, kterou doprovázeli trenéři Láďa a Ivan do Broumova, se hloučkovala u Promaxu o hodinu déle. V tomto čase pobíhám po domě a snažím se připravit všechno na cestu do Slovenj Gradec ve Slovinsku, který je od našeho města vzdálený 600 km. Nakládám Honzu, Terku s Míšou a vyrážíme k vrcholkům slovinských zelených hor.

Mezinárodní turnaj ve Slovenj Gradec, Slovinsko

Turnaje se zúčastnilo přibližně 1 200 závodníků ze 150 oddílů a 33 států.

Na turnaj jsme přijeli o den dříve, aby se naši reprezentanti chlumeckého juda mohli zvážit a dostatečně si odpočinout.

V neděli ráno jsme se probudili ve velmi krásném hotelu Lukov dom Kope, který stojí na hoře Velika Kope s nadmořskou výškou 1 541m. Cesta na halu trvala 20 minut, během kterých se v nás začala stupňovat energie a nervozita.

V hale vládla krásná atmosféra a pořadatelé měli organizaci naprosto dokonale zvládnutou. I když se přiznám, že jsem hledal chyby, nebylo co vytknout. Stravování, ubytování i průběh závodů byl čistě perfektní. Na jednom z 6 tatami v hale plné napětí a očekávání se měli prát i naši bojovníci. Byl to jen těžko popsatelný moment.

První los vyšel na Honzu Baťku, který dostal do prvního zápasu Slovince Kac Andraž. Honza žádnou velkou chybu v zápase neudělal, výborně blokoval soupeřovi chvaty a i v boji o úchop měl převahu. Bohužel jeho malá motivace a odhodlání ho stála prohru a soupeř ho nedokázal vytáhnout.

Další v pořadí byla Tereza Svobodová. Proti ní se postavily Slovinky Hribernik Ines a Mulalič Merjem. Terka byla odhodlaná a nezlomná jen mimo tatami, kde svoje emoce velmi ukazovala, ale na žíněnce se tak už neprojevila. To jí stálo dvě prohry.

Poslední se na žlutou žíněnku postavila Michaela Jahodová, která ve váhové kategorii 36 kg měla 3 soupeřky. První porazila s přehledem, ale ve druhém zápase prohrála pro bolest v kolenou, která ji znemožňovala i chůzi. Byl to jednoznačný signál pro to, aby odstoupila ze třetího zápasu a Míša tudíž obsadila 3. místo.

K večeru se ve mně střídali smíšené pocity, ale hned v pondělí ráno se rozplynuli, když jsem sledoval naše bojovníky na kempu. Napravili svoji reputaci poté, co se na žíněnce utkali se svými soky. Tentokrát bez nervozity, tudíž jim hladce vše vrátili a vyhráli nad nimi.

Domů jsme dorazili unaveni po náročném víkendu a šli spát až nad ránem v úterý. Nové zkušenosti nám však přinesly spokojenost a věřím, že se na stejné místo vrátíme i příští rok. Našim bojovníkům děkuji za reprezentaci a odvahu.

A myslete na nás v posledním víkendu na svátek svatého Martina 11.11.2017 a končící šňúry republik pro rok 2017

BROUMOV

(679 / 8.11.2017 / TrPČ) V sobotu 04.11.2017 se uskutečnily závody v Broumově, kterých se zúčastnilo i našich 19 dětí. Po delší pauze si mohli zasoutěžit i naši nejmladší závodníci a vyzkoušet si tak svoje nabyté dovednosti. Soutěže se účastnilo celkem 185 závodníků ze 17 oddílů, tradičně přijela i polská výprava. Získali jsme celkem 7 zlatých, 7 stříbrných a 2 bronzové medaile. Tři naši si si sice nedovezli medaile, ale získaly cenné zkušenosti. Pro naše mladší žáky a žákyně to byla příprava na přebory České republiky v Mladé Boleslavi, které se uskuteční již příští víkned. V soutěži družstev jsme skončili první (a dostali krásný pohár) a vyměnili si tak pozici z loňským vítězem z Náchoda. Všem úspěšným gratulujeme!

Přebor České republiky 2017 staršího žactva

(664 / 23.10.2017 / TrPČ) V sobotu dne 21. 10. 2017 jsme vyrazili s naší sestavou 5 bojovníků a bojovnic do Jičína na Přebor České republiky starších žáků a žákyň, kde jsme zúročili celoroční snažení a úsilí. Přeboru se zúčastnilo celkem 234 nejlepších závodníků ze 75 klubů.

Jako první z našeho oddílu zápasil Adam Sejkora, který ve své váhové kategorii dostal úvodní zápas s nasazenou jedničkou DUDYM Davidem. Během 30 sekund Dudy Adama vyškolil na chvat harai goši a potrvdil tím, že je jedničkou ve své kategorii. Adam se dostal do oprav a tam už se pral podstatně lépe. Na vítězství to bohužel nestačilo, ale obsadil krásné 7. místo, které je přes jeho nedávné zranění velkým úspěchem.

Druhou nasazenou byla Tereza Svobodová, která se dokázala úspěšně dostat přes Vlčkovou a Plešivkovou do semifinále. Tam na ni čekala Lucie Zárybnická, která je českou jedničkou ve své váze. Terka se jí bála a zápas vzdávala před jeho začátkem. Nastoupila však na tatami a vše se změnilo, když pocítila nejistotu soupeřky. To jí dodalo tu správnou kuráž a přes půlku zápasu Lucce výrazně čelila. Nám začala svítat naděje, že Terka vyhraje. Terka svým nasazením a odhodláním vyrovnala všechny své nedostatky, které ji chybí k tomu, aby byla nejlepší, ale na zadek ji posadila její zbrklost a nad Lucií prohrála. Naděje na medaili nás ale neopouštěla, protože Terka se dostala do oprav a to v souboji o 3. místo se soupeřkou Housarovou, kterou skalpovala v Teplicích. Terka do toho šla naplno. Její soupeřka v jedné chvíli skoro brečela, těžko dýchala a nevěděla, kde je nebe a zem. Terka výborně kombinovala dopředu a dozadu , ale pak udělala zbrklý krok za soupeřku a hodně se pokrčila. V tu nejméně vhodnou chvíli Housarové svitlo a Terce podmetla nohy, což byl poslední hřebíček. Přesto si Terka odvezla fantastické 5. místo a ruku na srdce, kdo z nás si může říct, že byl 5-tý na Republice ČR.

Třetím byl Jan Baťka. Honzík po prvním vyhraném zápase s Koritenským narazil na kluka z nižší váhové kategorie Ondřeje Slámu. V tomto zápase Honza ukázal, že má kvality velkého judisty. S rozvahou si dokázal vybojovat výborný úchop a soupeře si připravit do chvatu. Jeho soupeř ho však předčil v technice chvatů a Honzu překvapilo, že ho o 4 kg lehčí kluk dokázal zvednout nad hlavu. Honza dokázal tento chvat blokovat zaháknutím nohy, ale v poslední sekundě to neudržel a Sláma ho velmi tvrdě zahodil. V dalším zápase se utkal o 3. místo se zkušeným Jiřím Lejskem. Motivovaného Honzu nezastavil a ukázal mu, kdo si to 3. místo víc zaslouží. Myslím si, že když na sobě Honza na sobě zamaká, tak nám ještě ukáže, kam až se dostane.

Čtvrtou byla Michaela Jahodová. Míša toho moc od prázdnin nenatrénovala, protože byla neustále nemocná, ale přesto se pár dní před republikou ze všeho dostala a nastoupila. Možná to byla více její tvrdohlavost a neústupnost, ale i ty ke sportu patří. Mě osobně překvapila svojí váhou, kde jsem předpokládal, že půjde do 40 kg. Míša si však stoupla na váhu a na ní se ukázalo 35, 9 kg, což znamenalo, že bude bojovat do 36 kg. Míša zde předvedla, že v těchto lehkých vahách ji nic nezastaví a se soupeřkami si poradila do pár sekund. Po posledním zápase odcházela z tatami s velkým úsměvem a nadšení jako přebornice České republiky (mistryně). Míšo, snad se jenom zkusme posunout příště váhově výš a přijmout nové soupeřky jako velkou výzvu.

Poslední, ale přesto zdaleka ne výsledkem, byla Natálie Janouchová. Natálka už dlouho ukazuje, že je pravou judistkou, i když ona si to o sobě moc nemyslí. V tabulce jí v cestě do finále stály soupeřky Matuštíková, Havelková, u kterých Natálka i přes trému zachovala čistou hlavu a s rozvahou je porazila. Ve finále se postavila své největší rivalce Petře Vážkové. To byl zápas plný zvratů a váhy štěstěny se přesouvaly z jedné strany na druhou. V jednu chvíli vedla Vážková na wazari. Natálka ji však chytla do držení, ale svojí chybou se z toho Vážková dostala. Natálka ukázala rozvahu a taktický boj, ve kterém se nenechala strhnout tlakem zápasu a na svoji chvíli si počkala. Po chvatu soupeřky ji kontrovala dozadu. V ten moment jsem slyšel výkřiky Magdy a Petra a očima jsem hledal ruku rozhodčího, která se tyčila vzhůru. S dojetím jsem nemohl uvěřit, že máme v tento okamžik již druhou mistryni. Byl to nezapomenutelný moment. Natálka k nám šla svým osobitým rozvážným krokem a bylo na ni vidět, že tomu nemůže sama uvěřit. Radost byla ohromná.

Jako klub jsme těmito výsledky obsadili 2. místo ze 75 klubů a před námi prvenství získal USK Praha, který měl také 2 zlaté medaile.

Rád bych ještě jednou poděkoval všem závodníkům za jejich fantastické výsledky. Gratuluji trenérům, kteří se na úspěších dětí podílí předáváním svých zkušeností a vkládají do nich naděje a ambice být dobrými sportovci. Děkuji i rodičům a sponzorům za podporu a přízeň.

Tímto dnem naše pouť nekončila. Máme před sebou ještě republiku dorostenců a mladšího žactva. Myslete na nás, na naše bojovníky, protože tímto sportem žijeme.

ČP TEPLICE 2017

(662 / 10.10.2017 / TrPČ) Poslední Český Pohár se uskutečnil v Teplicích. V sobotu dne 7. 10. se konal pro mladší, starší žáky a žákyně. Neděle dne 8. 10. pak patřila dorostenkám. Kompletní sestava čítala celkem 13 závodníků.

Velmi příjemným překvapením byla Anna Marie Svobodová, která dokázala, že na výšce nezáleží. Dokázala překvapivě porazit i o mnohem vyšší soupeřky a to díky tomu, že šla do každého zápasu s rozvahou. Navíc její rychlé kombinace nepřekvapili jen mě, ale hlavně její soupeřky, kterým taktéž dokázala, že ji ani při boji na zemi nikdo nezastaví. Velmi mě pobavily slova trenéra Aniččiny soupeřky: ,, Rychle vstávej! A je pozdě.“ Anička si o to více užila držení ve svém oblíbeném mune gatame.

Další vynikající výkon předvedl Honza Baťka. Ke své nevýhodě měl velmi smolný los a na druhý zápas chytil svého největšího rivala Dudyho Davida z Academi Praha. Honzík předvedl, že je pravý judista s taktickými schopnostmi. V zápase si došel až do golden skóre s malou převahou fyzické síly, kde ale zaspal prvních 20 sekund. Jeho soupeř dokázal nastoupit 3krát do chvatu a Honza jen jednou. Po uplynutí 1 minuty golden skóre vše záviselo na rozhodčích, kteří dali jeden pomocný bod proti Honzovi. Já ale pevně věřím, že Dudyho výherní šňůra pomalu končí a vše se ukáže na republice, která se koná 21. 10. 2017. Honza má ty nejlepší předpoklady pro to, aby dokázal navždy Duddyho překonat.

Další bojovnicí byla Natálka Janouchová, která nezaváhala ani na chvíli a všech svých 5 soupeřek porazila do 1 minuty zápasu. Tím se stává nepřemožitelnou a pro budoucí soupeřky opravdovou rivalkou. Není důvod, aby se Natálka podceňovala, navíc to brzdí její sebedůvěru, kterou potřebuje posilovat stejně tak, jako její soupeřky svaly. ,,Natálko je to v hlavě a jenom o tobě.“

Zajímavou trofej si domů odvezla Terka Svobodová, kterou byl skalp vlasů její soupeřky. Ten skalp je brán doslovně. Terka se snažila škrtit svoji soupeřku při jednom ze svých zápasů, které ji stály v cestě do finále. Během zápasu se jí zamotaly prsty do rozpuštěných vlasů její soupeřky, což Terku nezastavilo ani nepřekvapilo. Naopak v ruce svírala 5cm dlouhý chuchvalec vlasů.

K výbornému výsledku přispěli i další bojovníci, mezi které patřili Petra Švecová, Adam Sejkora a Eliška Doležalová. Díky tomu jsme se po prvním dni umístili na 3. místě z 67 oddílů a celkově jsme za oba dva dny skončili na 7. místě.

Medaile z Českého Poháru v Teplicích

1. místo - Svobodová Anna Marie, Janouchová Natálie

2. místo - Svobodová Tereza, Švecová Petra

3. místo - Baťka Jan

4. místo - Doležalová Eliška

7. místo - Sejkora Adam

Bez umístění - Anna Doležalová, Barbora Švecová, Vojtěch Jahoda, Ladislav Bělík, Tomáš Kárník a Tomáš Martinec.

Všem vítězům Českého poháru v Teplicích gratuluji a hlavně děkuji sponzorům a rodičům za jejich podporu a přízeň.

Závody v Polsku

(660 / 2.10.2017 / TrPČ) Babí léto si představuji jako harmonicky uspořádanou krajinu, počasí, sluníčko na obloze, relaxa klid v duši. Dne 29.září ráno to však vypadalo úplně jinak, protože se náhle zkomplikoval odjezd na plánované závody do Polska. Bylo velmi těžké se rozhodnout, zda tuto akci zrušit nebo nechat plnou důvěru na náhradním řešení. Upřímně, s plánem B se nepočítalo, tudíž to bylo hodně o emocích a s tím souvisí již první zárodky oprávněné kritiky. Z mého pohledu to však byla velká příležitost pro bojovníky se předvést na mezinárodní scéně a ukázat tak českým reprezentačním trenérům, co v nich je.

V pátek v 10 hodin vyrazili první dva závodníci, Jan Baťka a Adam Sejkora, s jedním rodičem z Pardubic, který měl stejnou cestu, cíl a hlavně dvě místa v autě. Kluci byli připraveni na to, že je to velký turnaj, ale toco viděli, po skoro 8 hodinách jízdy do Varšavy je ohromilo. V hale na registraci viděli 1822 závodníku, z 32 států a 309 judistických klubů. Fronty se zdáli nekonečné a až po hodinách čekání se mohli ubytovat. Pak je teprve čekala příprava na jejich velký den. V sobotu ráno se dozvěděli rozlosování, a to že v jejich váhové kategorii do 73 kilo je 32 závodníků. První se na řadu dostal Adam a proti němu nastoupil polský reprezentantLesniewski. Adam tento úvodní zápas dokázal vyhrát a v dalším zápase nastoupil proti Slovincovi Hribarovi, se kterým prohrál. Při Adamově smůle ho do dalších bojů nevytáhl a Adam obsadil 16. místo.

V této váhové kategorii jsme měli ještě Honzu, který předvedl vynikající zápas s Bělorusem Zhavonorokem. Po uplynutí časového limitu nastoupil do golden skóre, kde ale v jednu chvíli zaváhal a to ho stálo prohru. Ani on neměl štěstí a do dalších bojů ho nevytáhl.

Klukyto hodně zamrzelo, ale byl to výjimečný zážitek přihlížet zápasu, kdy jejich největší rival z České republiky, David Dudy,vybojoval 3. místo. Pro oba naše borce to byla nevídaná zkušenost a hlavně poznali, že se mohou rovnat s mezinárodními závodníky.

Mezi tím někde v České republice…

sedá do vozidla pana Janoucha dalších 5 bojovníků. Tomu jsem hodně zavázaný, protože se dokázal postarat o naše malé poklady. Tedy alespoň v našich očích, protože malí už dávno nejsou. Není divu, že je před odjezdem svíraly nejen obavy z toho, jak dopadnou, ale některé i to, jaká bude cesta. A naši Terku Svobodovou navíc, zda se vejde do váhy, protože měla v den odjezdu 2 kila nad. Po stejně úmorné cestě jako měli kluci den předtím, dorazili do cíle. Zvládli se ubytovat a šli se podívat na Honzu s Adamem, s výjimkou Terky. Ta se celá vyčerpaná a hladová oblékla do sportovního outfitu a vyrazila běhat. Po několika hodinách běhu se jí při vstupu do haly zamotala hlava z té velké fronty, ale po hodině čekání stoupla na váhu a ta se zastavila na váze 47,9kg. Terka to dokázala a vyhrála svoji první bitvu. Za své odhodlání má náš obdiv. Potom však snědla vše, na co přišla, ale usnula jako ostatní s hlavou plnou myšlenek na nadcházející den.

V neděli 1.10.2017 se postupně dozvídali své soupeře a rozlosování. Někdo v nich měl větší štěstí a někdo bohužel méně, tak jako Bára Švecová a Míša Jahodová. Obě dvě nedokázaly projít přes smršť polských reprezentantek, které se jim postavily do cesty. Štěstí se usmálo na Terku Svobodovou, která měla první zápas volný, v druhém nastoupila proti Polce a za podpory Tomáše Vaníčka (trenéra KVŽ a RVŽ) ji dokázala porazit. V druhém zápase proti Švédce se na Terce podepsala psychika a hlavně to, že s sebou neměla nikoho ze svých trenérů. V tomto zápase bohužel prohrála, ale přesto se dokázala umístit na vynikajícím 9. místě. Další na řadu přišla Natálka Janouchová, která prošla vítězně přes Polku a Němku, ale v dalších zápasech narazila na dobré závodnice z Rakouska a Belgie, kterým podlehla. Natálka si domů odvezla bodované 7. místo.

Poslední na řadu přišel Martin Vavřínek a mně nezbývá, než citovat z jeho deníčku judisty, jelikož to výstižněji nejde napsat:

"Blíží se můj první zápas, začíná ze mě opadávat stres a starost o ostatní a začínám se soustředit sám na sebe. První kroky na žíněnce,ale nevyhlíží v můj prospěch. Dostávám dvě neúprosná shida od zahořklé polské rozhodčí, čímž se dostávám na ostří nože, ale v hlavě mám výdrž. Zápas se vyhrává až do konce. Sebejistý Estonec nastupuje na sumigeashi, já zachovávám chladnou hlavu a svojí nohu proplétám mezi jeho. Estonec padá na záda a rozhodčí hlásí Ippon. Pomalu na ní otáčím hlavu. Já vyhrál,já vyhrál, běží mi hlavou a celé tělo zaplavuje pocit štěstí.

Do druhého zápasu jsem dostal podsaditého Belgičánka. Spíše mi to připadá, že jsem si doma asi vzal ze šatníku malé tělo. Z jeho očí srší síla, která mě drtí. Po necelé minutě jen boje o úchop, soupeř nastupuje na zátočku, což mě nepřekvapilo a nastupuji na uranagu (na co techniku, když mám sílu a chci mu vzít sebevědomí), padá na břicho a já pokračuji do držení, ale nedostanu přes jeho břicho na zem a soupeř mi utíká. Netrvá dlouho a nastupuji na další uranagu. Cítím se jako kladivo a on je hřebík, vidím jeho nohy ve vzduchu a říkám si teď nebo nikdy.Belgičan padá na čistá záda a já na něj. Přísahal bych, že jsem cítil, jak se otřásly nosné sloupy v hale.

A je tu přede mnou třetí zápas s Chorvatem, na kterého mi ani štafle nepomohou.Někdo mi poradil, ať si plivnu pod nohy, nezabírá to. Po chvíli boje o úchop nastupuji na svůj druhý osobní chvat sode. Nevyšlo to, proto opakuji znovu a znovu a soupeř letí na wazari. Toho ale nezastavilo a pokračujeme v boji. Zrychluje se mi srdeční tep a adrenalin vrcholí. Nastupuji znovu do sode a soupř se brání, ale při obraně se dotkl hlavou země a dostává hansoku make. Na tabuli pozoruji Vavřínekwinner , počkat to jsem já , já vyhrál.

A s elánem nastupuji do vysněného finále proti Litevci. Po urputném boji, kdy jsme si oba zasloužili tu stát, mám přeci jen o trochu víc štěstí a teď už vím, že zlatá medaile bude moje, jen moje. Je to můj miláček."

Díky podaným výkonům jsme se jako klub umístili z 309 klubů na vynikajícím 23. místě.

S velkou úlevou a radostí všem gratuluji k jejich umístění. Obdivuji nasazení, odhodlání a hlavně děkuji za vzornou reprezentaci klubu. Velké díky patří i panu Janouchovi, který zabezpečil dopravu a technické zázemí pro děti, zvládl účetní stránku a v poslední řadě i nepostradatelnou psychickou podporu.

ilustrační obrázek

(671 / 16.4.2016 / Admin) Tým chlumeckých trenérů na Polabské lize 2014 v Kolíně.

ilustrační obrázek

(670 / 16.4.2016 / Admin) Vítězný Chlumecký tým v Polabské lize za rok 2014 v žákovském judu.

ilustrační obrázek

(669 / 16.4.2016 / Admin) Polabská liga 2014 - druhé kolo v Chlumci.

ilustrační obrázek

(668 / 16.4.2016 / Admin) Vítězný tým Polabské ligy za rok 2011.

ilustrační obrázek

(667 / 16.4.2016 / Admin) Polabská liga v Chlumci nad Cidlinou.

UKONČENÍ STRÁNKY

©KV(2010-2016)
TOPlist